Malý chlapec se zeptal své mámy:
"Proč pláče??"
"Proto?e jsem ?ena," odpověděla mu.
"Nerozumím," řekl.
Jeho máma ho jen objala a řekla: "A nikdy ani neporozumí?."
Potom se chlapec zeptal svého otce: "Proč se mi zdá, ?e máma pláče bez důvodu??"
"V?echny ?eny pláčí bez důvodu!" To bylo v?echno, co mohl otec odpovědět.
Malý chlapec vyrost a stal se mu?em, ale stále nerozuměl, proč ?eny pláčí. Nakonec zavolal Boha, a kdy? se dovolal, zeptal se: "Bo?e, proč se ?eny rozpláčí tak lehce?"
Bůh odpověděl:

"Kdy? jsem stvořil ?enu, musela být výjimečná. Stvořil jsem její hruď dost silnou na to, aby unesla váhu světa, ale natolik jemnou, aby poskytovala pohodlí. Dal jsem jí vnitřní sílu, aby vydr?ela porod dítěte a odmítnutí, kterých tolik jednou okusí od svých dětí. Dal jsem jí tvrdost, která jí pomů?e stále pokračovat, kdy? se v?ichni ostatní vzdávají, a starat se o svoji rodinu navzdory chorobám a únavě bez stě?ování si. Dal jsem jí cit milovat svoje děti za v?ech okolností, dokonce i tehdy, kdy? ji její dítě velmi hluboko ranilo. Dal jsem jí sílu přijmout svého man?ela navzdory chybám a zformoval jsem ji z jeho ?ebra, aby chránila jeho srdce. Dal jsem jí moudrost, aby věděla, ?e dobrý man?el nikdy neraní svoji ?enu, ale někdy zkou?í její sílu a její rozhodnost stát vedle něho bez výhrad. A nakonec jsem jí dal slzu, kterou vyroní a která je výlučně její, aby ji pou?ila kdykoliv je zapotřebí. Vidí?, krása ?eny není v ?atech, které nosí, v postavě, kterou má, ani ve způsobu, jakým si če?e vlasy. Krása ?eny musí být vidět v jejích očích, proto?e ty jsou branou k jejímu srdci, místu, kde sídlí láska!"